Upozornění: Tato báseň vystihuje můj pohled na některé aspekty naší společnosti vůči lidem s mojí diagnózou. Přeji hezké čtení.

1.

Jsem drbnutý,

nejsem praštěný!

Jsem realista.

Proto z tvého mozku bude pasta!

Zlodějští doktoři,

zloději nahoře.

Jsem ten, který ti odpálí prostory,

textem co zduře.

Zloděje vidím všude,

i v tobě!

I v sebe,

i ve mně!

Proto přeju všem neštěstí,

kradou svobodu i honor!

Zloděj-setnutý!

Dobrý mor!

2.

Doktorská lichva,

co strhne dávky nepravým,

na jedny si netrumfne, na druhé je fatva!

A přizná je hlasitým!

Nezaslouží si svoje pozice,

za svoje postoje a rozkazy.

Proto by měli zažít těžce,

jaké to je být v kůži autisty.

I jednou my se ozveme!

A pak vás strhneme,

z vašich postů!

A vy pokleknete!

Ve jménu nových vládců!

Nejste o nic víc než byrokrat,

než úřednická krysa,

než spravedlivosti kat,

A společenský vřed co hnisá!

3.

Přísahám bohu,

že doplatíte za svoje zločiny,

i kdybych si měl vrtat nohu,

budete pykat za svoje činy!

Slavná to poprava,

kdy společnost upadá,

pod náloží razítek,

a zničených honorů.

Nechť, je kriplem,

ten kdo odsuzuje k potupě,

a ten nechť je Bohem,

co nechá být nevinné!

Ten co smrdí na úřadech,

bere dech nedýchajicím,

i život a krev,

a dává jí těm s modrými krvinkami.

Kategorie: Poezie