1.

Dávno vím,

že život stojí za zlámanou grešli.

Dávno vím,

že bez chlastu bych nepřežil.

Smutek zapíjím, nemám ženu.

Tak se opíjím, život nemá cenu.

Smrt či život, je to snad jedno?

Není! Ne není, život ti nadělí útrapy.

Smrt ti dá spánek věčný, a to je všechno.

Nic není sladší jako spánek a kousky otrávené potravy.

Proto si prochlastávám játra,

neb bych se jinak musel zabít.

Rivotril s hruškovicí podrží podřezané žilky.

Krev poteče z ruky díky ranám od patologické pilky.

Dokonce můj život oplakávají i mraky,

ale ne protože chci zemřít, ale protože chci bulet taky.

Jsem míšenec, proto nikam nepatřím,

nemám nikoho!

Nemám národ, proto si založím vlastní.

Poté budu mít někoho.

Ale do té doby se spíš budu viset,

kvůli zločinu podivínství.

Všichni mě chtějí zradit!

Kvůli tomu, že jsem z krve cizí.

Není pak lepší se oddělat?

Lepší je všechny psychicky zdeptat!

2.

Pochop!

Všechno stojí za velký…

Pochop!

Život je šílená pí…

Celý tenhle systém žití je prdlý.

Celý den mě svět sprškami urážek kropí.

Nikoho nezajímám, nikdo mě nezná,

jsem vzduch!

Každýho proklínám, neboť jsou to stvoření křehká,

jsou pro mě otravný puch.

Je mi jich líto, neb jsou slabí.

Umírající člověk, nejsilnější živá mršina umírajícího vábí.

Nikoho jsem se neprosil o život!

Tohle je jen trápení.

V kompost jsi a budeš v kompost!

Sex je pro mě i pro ně velké mámení.

Tak v čem jsem jiný?!

Nechci se moc množit.

Nebýt těch lidí je svět milý.

Ovšem lidi jiné chtějí prudit!

Prý jsem hyena.

Ne oni jsou supi!

Jsou to jen nesourodá břemena.

Lidstvo jsou ovce tupý.

3.

Ti, co jsou v hrobech, jsou šťastní.

Dosáhli nirvány, možná ráje.

Tady jen mozky prostý.

Myslí na peněžní odměny a vlastního kusu kraje.

Exhibicionisti, „úchyláci“, mentálové,

utlačování stejně jako genialita a svobodní lidové.

My budeme jejich rakví a věda bude jejich hrobem!

Jsou nemocní, pravou lásku k národu proberem!

My míšenci ji probereme!

Nemáme národ!

Dva národy probudíme.

Založíme díky tomu vlastní rod.

Ti, co jsou zatracováni a chtějí zemřít, přežijí!

Ti, co chtějí žít, zemřou.

Jsme po všem žízniví.

Chceme krev země a lístek, na který do edenu poušťou!

Květiny vyrostlé pro tento svět pozřou její děti.

Dřív než napočítám do pěti, nový svět dobré zdědí.

Ovádi se slétají nad našimi mršinami, které budou určeny pro jejich život.

Občané poslouží vojákům nového světa za ženštiny, které budou určeny pro jejich radost.

Nikdo nebude ušetřen, až padneme!

Vy půjdete s námi!

Až svět do hrobu zahrabeme.

Začne velké světů klání.

Hvizd života bude znít ve vákuu.

Štěkot smrti bude zapsán v novém orákulu.

V chaosu přežijí nejsilnější.

Psanci a jiní.

Slabí uhoří v propadlišti světa.

Silní přežijí jen díky slitování historie a soudního osazenstva.

Osazenstvo, jež odsoudilo první svět k zániku skládá se z míšenců a utlačovaných.

Brzy to bude, a pak povstane dav utiskovaných.

Poté vzplane hvězda, která bude svítit na lepší časy.

Ovšem to už nezažijeme.

V tu dobu budeme mrtvi.

A naše děti jen mezi sebou podělíme!

4.

Sám sobě vyvrhelem,

v bezedné noci bloudím a umírám.

Sám sobě oslem,

z putyky života odcházím na hřbitov, kde chrápám.

Přes obyčejný křoví přecházím jak duch.

Lidi jen otravují vzduch.

Vzduch, který by mohl přijmout ten, kdo si ho zaslouží.

Vyvrhl mě očistec a smrt se za mnou zamilovaně plouží.

Štětka smrt pobízí ty, kterých si vážím.

Já brzy za ní přijdu taky a spojím se s nimi.

Inteligenci světa odnáším.

Furt pohozený jako plný plíny.

Můj nekrolog nenapíšou,

ale moji kumpáni kroniku světa přepíšou.

S právem procházím přes uličky očistce.

A utěšuji pohany, že s nima půjde hladce.

Ztrácím slova jako věci z tašky.

Už nic stejně nemám.

Účtenka od smrtky, za život placená za ty prášky,

co mi daly život, a ty co mi zbyly, prochlastám.

Tohle jsou myšlenky, jak mýho mozku, tak mejch prochlastanejch jater.

Panáka hezky na zdraví jater i ledvin.

Tohle by nenapsal ani blbej páter.

Život jeho, že rány jsou plné prasklin.

Zdravím boha: „Tě pic!“

V pekle je zima, v nebi hic.

Globální oteplování nadpřirozena.

Tohle je odměna za chlast, je to, že jsem kus vemena.

Nikde nevydržím, ni u belzebuba ni u jahveho.

Usadím se na Marsu!

Budu mít klid od tohohle bordelu světa ve společnosti prejtu a výčepního.

Blbci jsou starý jako sám člověk.

Proto zabiju krásu.

Tvůj mozek je jako pravěk.

Zaostalý na úrovni dinosaurů.

Jen proto, že jsi ezoterik a popírač očkování.

Proto ti mozek umírá a tělo se nemocím nebrání.

5.

Degenerace lidského rodu se jmenuje: popírač vakcinace.

Ten zemře jako první, ale za ním přijde mnoho dobrých lidí.

Proto je potřeba reforma a edukace.

Pokud popírači a konspirátoři budou v nebi, je výsměch pro oběti za náš svět.

Je to výsměch pro ty, co se pro pravdu pídí.

I těch, co nám dali vědění a teď v hrobech hnijí.

Proto hledám eden, bardo i pár lepších planet.

Hledám právo života podle jednoho metru měřený.

Krédo světa: In vino veritas,

jen proto, že Bůh je sadisticky krutý.

Bůh musí být psychopat, aby si vytvořil takový cirkus.

Nebo malé děcko, co neumí si vážit hodnot.

A proto jsem nerudný.

A moje holka je morous.

Jen proto, že potřebují všichni zažít krutost a trochu soudu bez práva a porot.

Brzy mi to bude ukradené jako smysl života.

Jen proto, že nad tvým osudem rozhoduje blbů porota.

Já že jsem výsledek očkování?

A co když jsi ty výsledek mezidruhového degenerování?

Máš mozek komára a tělo člověka.

Nejsme nic víc, jsme si všechno rovni ale každý jen v zákonu.

Jinak jsme kastováni dle inteligence jedince

 a jinakosti každé osoby, každého sudího a jeho poskoka.

Proto pochybuji o právech jurisdikce a uznávám právo člověka pokroku.

6.

Když je nechutný večer života,

boží mlýny melou pěkný voloviny.

Sudička přede a mňouká.

Vše je naopak, vše je potupa.

To co ti říkají, jsou ptákoviny.

A bůh kouří ganju z bonga a mumble rap si brouká.

Všude je zmatek.

Nejde uklidit.

Nic není tak, jak vypadá.

Nic nejde bez obscénních hrátek.

Politika už nejde oknem prohodit.

Všechno do žumpy dimenze se propadá.

Vše je happy a human free.

Ale co to je? Je to blud! Člověk i štěstí je blud a realita to procedí.

Přes síto fyzikálních zákonů.

Přes singularitu karmy.

Proto neuznávám Boha ani realitu.

Vše je blud i sen, bez barvy.

Někteří lidé myslí jako by byli z incestu.

Ovšem jejich myšlení je z blbosti a hecu.

Pokud nejsi pakůň v kůži člověka, jsi člověk.

Ale pokud se tváříš jako člověk, jsi nadčlověk.

Bůh je nic i všechno.

Svět kulo i bídno.

Po těle rigor mortis ucejtí.

A v hlavě ticho po pěšině pocejtí.

A tím narazíš na tu karmu starou svraštěnou.

A porazíš tu sudičku toho pošučku jednu praštěnou.

Občanku po smrti můžeš zahodit, je ti k prdu.

A rakvička je ti k životu, taky ke kulu.

Hlava a pata ti je na nic.

Stejně myslíš kolenem, a to jsi naivní jako mladý panic.

A až  přijdeš do nebe, Bůh ti nabídne žváro.

Vykouřit dýmku míru a vykašlete se na Boží právo.

Kategorie: Poezie