1.

Hrál sis na schovku se životem.

Právem ses odsoudil k smrti.

Byl jsi jen předmětem,

šlo to s tebou od desíti k pěti.

Použily tě sudičky.

Byl jsi háčkem na pomyslné udičky.

Právo tě odsoudilo k smrti,

neb nemáš mozek,

nemáš duši,

nemáš já, jsi jen mezek.

A co já bez tebe?

Já jsem ruka osudu,

život je z toho bez sebe.

Nic nefunguje bez popudu.

Nejsi nic, jsi jen duch,

já jsem díky tobě jen vzduch.

Padám s tebou do propasti,

tys mě k osudu připoutal.

Chytnul ses do pasti,

když jsi společnost zboural.

„ßpołocznošč jë porzebą dzbúra’č thúb łëj poštavi’č,

Ađ jë ugodzíčoł naštavíčoł tłi fałëšnygöł gźykh’t.“

Jsem prach

a v prach se obrátíš!

Jsem smrad,

který vypouštíš.

Ruka ruku myje,

když zabíjíš.

Člověk jeho krev pije,

když mu ublížíš.

2.

Som nič,

som smrtka.

Právom na mňa krič,

právom odo mňa každý pratká.

Nie som muž,

som ostrý ako nôž.

Som duch,

som osud.

Som ohrozený druh,

som iba sup.

Každý mi padá k nohám!

Neunikne mi nikto ani muška.

Za tebou padám,

aby ťa trafila moja puška.

Čelíš životu sám,

Nie si nič iba krám.

Prach si a v prach sa obraciaš,

mŕtvy si a iba v hrobe hniješ.

Právom padneš a právom sa pochováš.

Čo si bol a čo budeš, to zabudneš.

Grjech, pożarhang ßpołocznošč,

Thúb ßpołocznošč ščípaglh!“

Jsem prach

a v prach ses obrátil!

Jsem smrad,

který vypouštěl.

Ruka ruku myje,

když zabíjel.

Člověk jeho krev pije,

když mu ublížil.

Kategorie: Poezie