1.

Proč se lidi nechají opít rohlíkem?

Proto sem s tím zapikem!

Společnost je jako klan,

ale nikdo se nebije zaň.

žíjeme, umíráme, plodíme!

ale v den nejvyšší,

na kolena padneme!

pro daň nejtěžší!

Lidstvo upadá,

do hrobu se propadá!

postupně v bažinách tápem,

na svoje přežití dlabem!

Hodnoty netvoří masa,

nýbrž Člověk!

naše tělo je přežrané prasa,

co pro něj není spása!

2.

Och lidi, lidi,

ničeho jste si nevážili!

zničili jste svoji identitu,

proto se utápím v peprmintu.

Lidstvo, mělo jsi být Bohem!

místo toho je z tebe fraška,

rozbiješ se, jak skleněná flaška,

a svět ti řekne zbohem!

Hony na čarodějnice,

vyspělešjí než kdy jindy,

kde světu vládne polednice,

a v myslích víry Charybdiny!

Člověče, zamysli se!

člověče rožkom neopij se!

prosím tě, za trochu spásy,

pro ty lidi bojácný!

3.

V době kdy Člověk, není člověkem!

nýbrž patosem,

směs buněk a výbojů,

přímý odpad z vzniklý z odbojů!

Člověk není co býval,

Po Méru se díval,

když cítil krev,

a očekávali jeho smrt!

Lidi umírají,

i se rodí,

postupně vlády padájí,

myšlenky přežijí!

Nezatrať Lidstvo svůj ráz,

je ti více práv,

než ten opilecký kolomaz!

Proto musíš jít spát!

Prosím tě Buddho,

projdi ohněm s náma!

Prosím tě Ty mrtvolo,

zahrab se s těma zrádcama!

4.

Když odchází slunce,

na jih!

Projdi ohněm.

Aby člověk ani nepovzdych!

Cirkus světa,

postupně uvádí,

svoje největší čísla!

a sledující podvádí!

Sledující je okraden!

Je ponížen,

i zostuzen!

Maneží hanby!

Proto do klatby,

se světem!

a do pračky,

s pytlem,

který nasákl krví!

V manéži, se vyprala čistota,

za špínu,

postupně zavldla temnota!

za víru!

Kategorie: Poezie