1. Kdy čas skončí, v odpadkovém koši? Kdy svět skončí, na skládce dimenzí? Je mi teď jako oběšenci, když ho havrani tráví! Jsem kousán, vypuzen a požírán! V moři sekretů, plavou bezbranní námořníci, a touží po kusu pobudů, jako Číst více…
Upozornění: Tato báseň vystihuje můj pohled na některé aspekty naší společnosti vůči lidem s mojí diagnózou. Přeji hezké čtení. 1. Jsem drbnutý, nejsem praštěný! Jsem realista. Proto z tvého mozku bude pasta! Zlodějští doktoři, zloději nahoře. Číst více…
1. Proč se lidi nechají opít rohlíkem? Proto sem s tím zapikem! Společnost je jako klan, ale nikdo se nebije zaň. žíjeme, umíráme, plodíme! ale v den nejvyšší, na kolena padneme! pro daň nejtěžší! Lidstvo upadá, do Číst více…