Člověka pláč

Created with Sketch.

Člověka pláč

I)

Degenerace mezi námi,

Je dostatečná k zničení naděje.

Naděje mezi vámi.

Tohoto světa naděje a ideje.

Ovšem oni znova vzplanou,

 až tě přejede vlak!

Znova lidé povstanou,

Až je praští přes papulu nějakej brak.

Brak někoho inteligentnějšího než jsou oni.

Už se těším až bude po matce zemi, až bude po ní.

To by chtěl jen blbej člověk dokud nepovstane.

Stejně jsem já lidstva rohatej,

člověk je hříšník dokud se nepovznese.

Nikdo není dokonalej,

Nikdo není chytrej ani blbej.

Každej je stejnej,

Každej je stejně vypatlanej.

Pokud člověk nepochopí sebe sama nemůže nic!

Nic!

Nic neudělal pro tento svět jen pro sebe,

Nic neudělal pro tebe.

Stejně jako těch pár kašparů ve fracích,

Ví o světě kulo.

Stejně těch pár hňupů v modrácích,

Neví ani, že gravitaci má on i pluto.

Nic nikdo vysoko ani nízko neví, jen vidí čísla.

Soudy jsou divadélko pro spravedlnost.

Vše je naruby a všichni se chovají jako praštěné pískle.

Jen aby měli svojí masovou osobnost.

Sakra kde je individualita?

Kde je kat když ho třeba?

Nikde!

Ať vzkvétá náš svět pod vedení iluminátů.

Ale pravými vládci jsme mi!

Co dělat proti té bandě trollů?

Co dělat když blivno z nich je mi?

II)

Mám miliony otázek.

Proč to tak všechno je?

Všichni jsme jako pár prasátek.

Které někdo tahá za oje.

Je nás hrstka jen pár miliard, na jedné planetě.

Kalogiatha upadá, jelikož převažují svaly.

Když na téhle divnotě, všechno upadá.

Všichni se ohánějí soudem a právy.

Všechno jednoho překrásnýho dne popadá.

Všechno se propadá chaosu.

V případě, že nepropadne vše propadne patosu.

Kdejaká vepřová hlava krade.

Přes kdejaké protivenství člověk jen přede.

Stejně to nepomůže.

Všem to jen prospěje.