Rubrika: Poezie

Created with Sketch.

Rodinná idylka

1. Doutníky popotahuješ. Přijímáš černé plíce. Proutníky přitahuješ, a právem ti dítě ujíždí na mlíce. Z dítěte ti roste závislák. Je závislý na tvým prsu a tvoje ústa šlukují dým. Krátíš si život a tvého chlapce přejel vlak. Prvně se na tebe usmálo a ty již máš splín. Doutníky smutkem popotahuješ. Přítele ti přejel vlak. Zůstala…
Více

Za národ!

Z 1) Moje země jen ty jsi! Slovensko s Čechami. Člověk je pán tvorstva. Jenže nikdo ho nezná. Od Krkonoš až po Tatry, Jejichž štíty se tyčí nad doliny. Krkonoše jejichž kopce se tyčí nad Úpou. Skály Fatry, u nichž krev i žíly tuhnou. Srdce Evropy jež bije nejsilněji. Země jež plodí nejsilnější syny. Ty…
Více

cesta

I) Dej si hlaveň k hlavě. Vystřel, a padni do náručí trávě. Padni smrti do klína. Láska už tě nezachrání Už ti Cháron zpívá. Láska má velký špatný. „Na rubáši.“ Chodí s tvým bratrem. Spí s tvým otcem. Má tě jako zástěru pro rodiče. Vždyť jsi ještě polo dítě. Už pro tvoji čest nezbývá možnost. Zabít se v této…
Více

Bohémské sloky

I) Jméno mé je Janus, bůh se dvěma tvářemi. Jsem starej prďolus, muž co břicho páře ti. Emsís, s potetovanými ksichty se mě bojí. Když rapuju, je ti tucho jako před bouří. Kostky jsem hodil a padla šestka. Hrom udeřil, že jsi padl na kolena jak švestka. Vem nohy na ramena a ramena na nohy. Obleč…
Více

Zpověď

I) Pokud by moje vzpomínky byly seriál. Jmenoval by se „Na sebevraždu tutoriál“. V případě, že by se někdo zabil já bych se sám bez soudu odsoudil. Pokud by moje vzpomínky byly na plátně. Někdo by ho mou krví zatřísnil.         V tom případě bych se proslavil jako první námět v páně. Udělal jsem mnoho chyb, kurvil jsem se…
Více

Lidi

Jednou byla jedna žena. Na chlapy bublala jak pěna. Femnacistka jak poleno. Měla srostlý obočí, Mužatka jež měla provrtaný koleno. Protéza nohy a steroidy a botox napíchaný v obočí. A prej chce bejt má milá! Byl jednou jeden chlap. A ten byl s manažerek paf. Šovinista jak jelito Pupek jak těhotenský břicho. Asi kamioňák a zdravotku neplatí…
Více

Člověka pláč

I) Degenerace mezi námi, Je dostatečná k zničení naděje. Naděje mezi vámi. Tohoto světa naděje a ideje. Ovšem oni znova vzplanou,  až tě přejede vlak! Znova lidé povstanou, Až je praští přes papulu nějakej brak. Brak někoho inteligentnějšího než jsou oni. Už se těším až bude po matce zemi, až bude po ní. To by chtěl…
Více

Zjevení

1) Sám již přeji jen smrt. Narodíš se a zemřeš, porodíš a zdechneš. Pošleš svoje geny dál a dál, dokud generace se nezhroutí. Krev je cennější než peníze, stejně se entita boha zarmoutí. Pleb i patricij, je roven stejně jako je rozdílný. Plná plena se rovná obsahu mozku lidí, stejně jsou jiní. Mozek plný hloupostí.…
Více

Žárlivec

1. Oukej brouzdám po fejsu. V tu rána do ksichtu. Zpráva od bejvalky. No to bude fasa. Možná se chce vrátit, Nebo chce vyrovnání za ty společné výdělky. A píše zasa. Chce se sejít?. Ref. „Ahoj Láďo, Promiň mi za to. Ten můj je vypatlaný debil. Do ksichtu mi kyselinu vylil. Že jsem ho podváděla. S tebou…
Více

Propadnout hrobu

1. Jen tak propadnout hrobu. Právem zapomenout. Všechno nechat a napsat tuto tvorbu. Právem propadnout. Každý kdo mě viděl už neuvidí. Všechno co mám už nebudu mít. Všechno co jsem viděl už nebudu vidět. Já jsem se po pravdě nepídil. Už mě jen smrt pozná a pozdraví. Já se k smrti upejpil. Jen tak propadnout…
Více