1. Kdy čas skončí, v odpadkovém koši? Kdy svět skončí, na skládce dimenzí? Je mi teď jako oběšenci, když ho havrani tráví! Jsem kousán, vypuzen a požírán! V moři sekretů, plavou bezbranní námořníci, a touží po kusu pobudů, jako ti dravci! Všichni se topí, všichni jsou shnilí! Všichni křehčí! všichni praštění! 2. A co naše Číst více…
Upozornění: Tato báseň vystihuje můj pohled na některé aspekty naší společnosti vůči lidem s mojí diagnózou. Přeji hezké čtení. 1. Jsem drbnutý, nejsem praštěný! Jsem realista. Proto z tvého mozku bude pasta! Zlodějští doktoři, zloději nahoře. Jsem ten, který ti odpálí prostory, textem co zduře. Zloděje vidím všude, i v tobě! I v sebe, i ve Číst více…
1. Proč se lidi nechají opít rohlíkem? Proto sem s tím zapikem! Společnost je jako klan, ale nikdo se nebije zaň. žíjeme, umíráme, plodíme! ale v den nejvyšší, na kolena padneme! pro daň nejtěžší! Lidstvo upadá, do hrobu se propadá! postupně v bažinách tápem, na svoje přežití dlabem! Hodnoty netvoří masa, nýbrž Člověk! Číst více…
Upozornění Tato báseň je extrémně naturalistická a popisuje některé kontroverzní části lidské společnosti!!! Byli jste varováni! 1. Všichni jsme úchylové! Proto holky spráskáme! Proto holky musí o vše prosit! Všichni jsme lordi memové! Proto dívky ztrestáme, Musí o vše žádat! Milé děvče, Zmalované, Skončíš v žumpě, Kalné! Skončíš jako lehká děva! Protože jsi běhna! Číst více…
Někteří září v temnotě Jiní v záři umírají Hvězdy nekonečného života Kde pravda za zrcadly je skryta
Pozoruj jak smrt ztratila svou autoritu A slovo láska svůj význam Truchlící andělé projevili svou solidaritu Když smrt ztratila svůj seznam Touha je jen labilní součástí prázdných písmen A tato pilulka zmírní rychlost bolesti na další den Zavři oči, otevři svá ústa a rozplyne se v puse Nemáme budoucnost a Číst více…
Přichází jako zmrzačená hračka Postava se strupovitými křídly Příchází jako smutný anděl Špinavý a třesoucí se o berly Přišel, aby mě dal do řady Roztáhl svá žalostně ochablá křídla Měl na nich všechnu špínu a plivance tohoto světa Přitiskl mne na svá špičatá žebra a řekl mi, že jsem využil Číst více…
Život nám z rukou utíká Stopy v písku zanechává A nic se s tím dělat nedá V našich očích se životy ostatních třpytí Jen ten náš nevidí Naše mysl se ve smutku topí Z brzkého konce žití Hvězdy pomalu zhasínají Slunce se ještě drží Naše oči se zavírají Vzpomínáme Jak jsme Číst více…
1. Jdu od tebe Deštná, jdu za svým štěstím, čeká mě žena, čestná! S ní zvesela za stářím. Nějak tak za utrpením, s manželkou! Nějak tak po životním, smyslu a velkou neznámou! Postupně jít, za svojí hvězdou. Postupně mít, tu svoji pravdu mrtvou! Už dost! Myšlenkový post! Vzniká a uniká! Do větru přes plentu! Číst více…