1.

Když šumná bouře,

Věští boj.

Muž miluje ženu dlouze,

A oblíká si zbroj!

Tehdy ho možná,

Uvidí naposled!

Ženská mysl svůdná,

Vidí vpřed jak dalekohled!

Muž jde bojovat mír,

Žena si přeje smír.

A dítě brečí pro otce,

Matka je poňouká nechť ušetří zrádce.

Ovšem zrádce má být na stromě,

A vlastenec na trůně.

Zrádce je břímě,

Co netřeba, a proto je třeba do něj tně!

On v našem národě dělá peklo.

Otec řve „Ad gloriam!“

Tehdy to v matce heklo,

„Nechť ti požehná Mária.“

2.

V boji bojuje jako lev,

Delí v řadách zrno od plev.

Pod křížem, ve jménu lidství!

Idea pánů, po právu světsví.

Ve jménu synů a dcer,

Ve jménu budoucnosti.

Pro svůj osud se per,

I pro přežití poctivosti!

Původně děti slunce,

Nyní děti kříže.

Nyní já jejich průvodce,

Vedu je za rájové mříže.

Hledají mně hledají,

Ale marně!

Sami se pojídají,

Neb chtějí revoluce!

Až je pohřbí se ženami,

Tehdy uzří mě hromovládce!

Až projdou pochybami,

Nebude se jim trpět hladce§

3.

Projdou dnem dlouhým,

Jak věk země!

Projdou i ohněm pouhým,

Neb je sežne slunce.

Kouř po boji,

Je všechny pohltil,

A to že příjmají podobojí.

Krve a kostí pobitých nepřátel!

Přijmula je rodná hrouda,

Tyto slavné bojovníky!

Jen moula,

Je shazuje na řezníky!

Kdo po krvi nevinné prahne,

Poté mečem i kuší padne!

Když ti ničí vlast

Tak je potřeba životy krást!

Když je potřeba udělat lekci,

Tak je nutné mezi nimi udělat selekci!

Půlku vyhnat,

A druhou nechat naše pole orat!

Kategorie: Poezie